Insolvence

Oddlužení formou insolvenčního řízení v režimu insolvenčního zákona.

Pokud máte dluhy nebo exekuce a přemýšlíte o možnosti osobního bankrotu nebo váháte, zda oddlužení formou insolvenčního řízení je pro vás výhodným řešením vašich dluhů, obraťte se na nás. Insolvenční řízení není vždy výhodné pro každého.

INSOLVENČNÍ PRÁVO

Insolvenční právo je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále také „Ins.Z.“¨). Jedná se o zvláštní soudní řízení, jehož předmětem je projednání úpadku dlužníka a jeho řešení. Podmínky nutné k tomu, aby mohlo insolvenční řízení proběhnout, se zjišťují v jeho rámci a pak se pokračuje realizací potřebných opatření. Insolvenční řízení je jednotné (rozhodnutí o úpadku + určení způsobu jeho řešení).

Insolvenční řízení musí splňovat tři základní znaky:

  1. mnohost věřitelů - Tam, kde jsou pouze dvě strany (1 věřitel a 1 dlužník), nejde o insolvenční řízení.
  2. poměrné uspokojování věřitelů - Uspokojování pro rata; tedy je porušena zásada každému, co jeho jest. Za spravedlivé se považuje to, že se věřitelé uspokojí poměrně, pokud není možné, aby se každému z věřitelů dostalo to, co jeho jest.
  3. zásada rovných možností věřitelů – Zásada par conditio creditorum – rovné podmínky věřitelům. Tato zásada neplatí však zcela, existují určité skupiny věřitelů, které se uspokojují podle rozdílných zásad a mají výhodnější postavení - např. tzv. pohledávky za podstatou, zajištěné pohledávky apod. V rámci každé této skupiny ale platí pro každého věřitele zásada rovných možností bezvýhradně.

ÚPADEK A JEHO FORMY (§3 insolvenčního zákona)

Úpadek bývá vyjádřen ve dvou formách – jako platební neschopnost a jako předlužení

  1. Platební neschopnost je obecný způsob, jak se může kdokoli dostat do úpadku, jejím základem je objektivní neschopnost plnit dluhy. O platební neschopnost půjde tehdy, jestliže dlužník není s to všem svým závazkům dostát (nestačí, pokud některé své dluhy neplní, ač by je plnit mohl; nestačí pouhá neochota plnit své závazky nebo vyhýbání se jim), výše dluhů přitom není relevantní; je však třeba vzít v úvahu časový faktor, aby byla vyloučena nahodilost a přechodnost stavu (tedy aby už určitou dobu trval – alespoň 30 dní)
  2. Předlužení je záležitost, která se týká především podnikatelů, u nás je rozšířena na všechny subjekty, které vedou účetnictví (i nepodnikatelské právnické osoby) → tedy všechny právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Je to stav, kdy aktiva jsou nižší než pasiva, tj. splatné závazky jsou vyšší než dlužníkův majetek.

MAJETKOVÁ PODSTATA

Majetková podstata je majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů.

ODDLUŽENÍ

Oddlužení je zvláštní sanační způsob řešení úpadku. Oddlužení je možno použít pouze na dlužníka, který není podnikatelem.

Rozhodnutí soudu o povolení oddlužení

• pokud soud usnesením řízení nezastaví, či návrh neodmítne (vady, které se nepodařilo odstranit) nebo nevezme na vědomí zpětvzetí, může rozhodnout v kladném či záporném smyslu:

a) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení - § 395 odst. 1 insolvenčního zákona → soud rozhodne o tom, že úpadek bude řešen konkurzem

b) soud vydá rozhodnutí o povolení oddlužení

• soud povoluje oddlužení usnesením, proti němuž není odvolání přípustné

• musí být zajištěna určitá kvóta pro uspokojení věřitelů → pokud by navržená kvóta měla být nižší než 30% pohledávek a věřitelé by s touto sníženou kvótou nesouhlasili, je třeba návrh zamítnout

• oddlužením nesmí být sledován nepoctivý záměr (zkoumá se chování dlužníka, údaje z výpisu z rejstříku trestů apod.) → pokud by byl na straně dlužníka nepoctivý záměr, je třeba návrh zamítnout; stejně tak pokud by byl nepoctivý záměr zjištěn později, oddlužení může být zrušeno

Dva možné způsoby oddlužení:

1. Zpeněžení majetkové podstaty

Při zpeněžení majetkové podstaty se aplikují ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkurzu; do majetkové podstaty však nepatří majetek, který dlužník nabyl poté, co soud oddlužení povolil. To znamená, že dojde k rozprodání majetku dlužníka. Pokud dlužník vlastní nemovitost, dojde zcela určitě k jejímu prodeji. Zpeněžení nemovitosti zpravidla probíhá za zlomek její tržní ceny.

2. Splátkový kalendář

Při splátkovém kalendáři je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (částku dlužník, respektive insolvenční správce, rozvrhne podle poměrných pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí soudu) – poměr stanoví soud.

Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění. To znamená například z výtěžku prodeje nemovitosti, pokud dlužník nemovitost vlastní.

V praxi to znamená, že pokud dlužník vlastní nemovitost, na které váznou zástavní práva, tak v režimu insolvence o ní vždy přijde, protože zástavní věřitelé vždy rozhodnou o jejím zpeněžení. Insolvenční správce zpravidla prodá nemovitost v dražbě anebo přímému zájemci.

Veškeré údaje o insolvenčních řízeních jsou k dispozici ve veřejném insolvenčním rejstříku, který je dostupný na portálu www.justice.cz. Pro vyhledávání je nutné zadat alespoň příjmení nebo obchodní firmu insolvenčního dlužníka.