Příběhy ze života

Příběhy o dluzích a exekucích na vlastní kůži

Příběhy klientů, které se můžou stát každému z nás

Příběhy našich klientů

Reálné životní příběhy našich klientů, kteří se potýkali s nezvladatelnými dluhy a exekucemi.

=======================================================================================================

VÝKUP DOMU NA VLASTNÍ KŮŽI

Jmenuji se Martin. Byl jsem podnikatelem ve stavebnictví a popíši vám své zkušenosti, vlastně životní příběh výkupu domu. Jedná se o dům, který jsem postavil, zadlužil a nakonec ho s exekucemi na poslední chvíli těsně před dražbou prodal.

Úspěšný podnikatel

Od roku 2004 jsem se věnoval subdodávkám stavebních prací. Zpočátku jsem měl šest zaměstnanců. Podnikání se dařilo, moje firma měla dobré jméno a zakázky se samy hrnuly. Postupně se počet mých zaměstnanců zvýšil na dvacet. Koupil jsem velký pozemek ve Středočeském kraji a začal stavět pro svoji rodinu dům. Moje firma dobře vydělávala a já měl tehdy dostatek finančních prostředků na průběžné financování stavby. V roce 2008 ale došlo k poklesu stavebního trhu. Několik velkých společností, pro které jsem jako subdodavatel pracoval, zkrachovalo, a moje příjmy se začaly snižovat. Vzal jsem si tedy v bance hypotéku na dostavbu rodinného domu ve výši 1,2 mil. Kč. Dům jsem dostavěl a začal v něm s rodinou bydlet. Nicméně stavební trh stále padal dolů, moje firma přišla o několik dalších milionů korun na zakázkách a já se zaručil za dodávky stavebních materiálů vlastním majetkem (nakupoval jsem je jako OSVČ). Moje firma musela propustit většinu zaměstnanců a stavební práce jsem řešil najímáním externích pracovníků. Začaly se množit problémy s kvalitou provedených stavebních prací a s plněním dohodnutých termínů. Pro nedostatečnou hotovost jsem musel omezit stavební práce na minimum. Začal tlak věřitelů a přicházely první platební rozkazy, které se po několika měsících měnily v exekuční příkaz k prodeji nemovitosti.

Tehdy jsem ještě věřil, že mám šanci se z dluhové pasti dostat. První exekuci ve výši 148 tisíc Kč jsem zvládl zaplatit, další exekuci už ne. Doma jsem měl peklo, neustálé hádky a výčitky ze strany manželky byly na denním pořádku. Zhruba po roce kličkování před věřiteli a pracovní dřiny, jsem se smířil s faktem, že nic jiného než prodej domu moji zoufalou finanční situaci nevyřeší.

Prodej domu v exekuci není legrace

Oslovil jsem velkou realitní kancelář se žádostí o výkup a oddlužení mého domu, který již byl zatížen několika exekucemi.

Velká realitní kancelář mi nabídla za výkup mého domu 2,5 mil. Kč. To jsem rychle odmítl, protože jeho tržní cenu jsem odhadoval na 3,2 mil. Kč. Přes známé jsem dostal tip na malou lokální realitní kancelář, která údajně umí tyto situace řešit a dokáže oddlužit nemovitosti v exekuci. Malá realitní kancelář mi nabídla za výkup domu 2,7 mil. Kč. Tuto nabídku jsem přijal. Dům začali nabízet v inzerci a sháněli přímého kupce, protože sami na výkup domu neměli dostatek vlastních peněz. Trvalo jim to měsíc, dva, tři a kupce stejně nesehnali. Mezitím mi banka zesplatnila hypotéku, protože exekutor obstavil i můj hypoteční účet v bance. Po dalším měsíci dohadování s malou realitkou a bankou mi její makléř sdělil, že od obchodu odstupují, protože jsem se stal rizikovým klientem. Exekutor mi poslal dopis, ve kterém mi oznámil, že jmenoval odhadce pro stanovení ceny domu pro dražbu. Soudní odhadce určil cenu domu na 2,2 mil. Kč, což bylo nízko pod jeho tržní hodnotou. Bylo mi jasné, že už nemám moc času na prodej a oddlužení domu, protože ho exekutor brzy prodá pod cenou v dražbě.

Zastavení dražby na poslední chvíli

Nakonec jsem dostal tip na investora, který byl ochoten můj dům v exekuci vykoupit za 2,6 mil. Kč. Vyplatil všechny moje dluhy včetně hypotéky a tím můj dům zachránil před dražbou. Po zaplacení všech finančních závazků mi z prodeje domu zbylo přesně 3 168 Kč.

Výkup nemovitosti před dražbou je jediné řešení

Kdybych nechal situaci dojít až do dražby, je jisté, že výtěžek z dražby by nezaplatil všechny moje dlužné částky a část exekucí by mi zůstala na krku i po dražbě. Pravděpodobně bych se s nimi pral až dosud. To že jsem se rozhodl řešit svoje dluhy výkupem domu, bylo určitě správné rozhodnutí.

Dům sice už nemám a manželka se se mnou rozvedla. Ale zaplatil jsem všechny svoje dluhy a mám klid od věřitelů, exekutorů a neustálých rodinných hádek. V současné době žiju spokojeně, bydlím v podnájmu, seznámil jsem se s novou krásnou přítelkyní, začal jsem znovu podnikat a začíná se mi opět dařit. Dům, o který jsem přišel, mi vůbec nechybí (a ani manželka).

Bilance zbytečných ztrát

Zpětnou reflexí a počítáním jsem zjistil, že rok kličkování před exekutory mě stál na sankčních poplatcích a úrocích z prodlení 238 tisíc Kč. Další čtyři měsíce zbytečného řešení výkupu nemovitosti s malou nezkušenou realitkou, která pro nedostatek vlastních financí nebyla schopná sama dům vykoupit a oddlužit, mě stálo 62 tisíc Kč na úrocích z prodlení a Hypoteční bance jsem musel zaplatit pokutu 75 tisíc Kč za zesplatnění úvěru.

Odsouváním mého problému s dluhy jsem za rok a čtyři měsíce přišel o téměř 400 tisíc Kč.

Poučení pro ostatní dlužníky

Během vyjednávání se třemi subjekty o oddlužení nemovitosti jsem pochopil, že prodej domu s exekucemi neboli výkup zadlužené nemovitosti je velmi složitý proces, jehož důsledky jsem tehdy nechápal. Exekutor je v této situaci pánem, nemáte sebemenší šanci se z exekuce nebo dražby vykroutit jinak než zaplacením dlužné částky, protože dražba nemovitosti je pro exekutora velmi výhodný obchod. Exekutor může obstavit i váš hypoteční účet. Navíc dům s exekucí je neprodejný, žádná banka na dům s exekucí nepůjčí případnému zájemci peníze. Jakmile banka zjistí, že na zastavené nemovitosti je exekuce, zesplatní vám úvěr, přičemž pokuta za zesplatnění hypotéky je velmi vysoká, v řádu několika desítek tisíc korun.

Teď už vím, že výkup zadlužené nemovitosti a vyplacení exekucí je nutné řešit okamžitě, dokud sankční úroky a penále nenarostou do neřešitelných částek. K tomu je potřeba najít silného a seriózního investora, který není pouze zprostředkovatelem prodeje nemovitosti, ale má dostatek vlastního kapitálu na okamžité vyplacení dluhů a hlavně dostatek zkušeností v oblasti oddlužení, zvládne za vás vyjednávat s věřiteli a exekutory a komunikuje dostatečně pružně a rychle. Jsem rád, že jsem na třetí pokus takového našel.

=======================================================================================================

KDYŽ DLUHY PŘEROSTOU PŘES HLAVU

Tento příběh se také doopravdy stal. Pětačtyřicetiletý muž na vrcholu kariéry přišel o všechno, na krku mu zůstalo pět dětí, manželka uvažuje o rozvodu a hrozí mu vězení. Neudělal nic vyloženě špatného, ale přesto vršil jednu chybu za druhou, až se dostal na samu hranu existence.

Má své jméno, žije v Praze a právě bojuje svůj životní zápas o slušné živobytí pro sebe i rodinu. Říkejme mu třeba Petr, ačkoliv se jmenuje ve skutečnosti jinak. Nikdo by se v jeho situaci nepředstavil na veřejnosti kvůli smutku příbuzných, své ostudě, zklamání, ale samozřejmě také kvůli naštvaným věřitelům a jimi najatým vymahačům dluhů, exekutorům a soudům.

Takových příběhů se každý rok odehrají desetitisíce, a proto nám Petr dovolil nahlédnout, jaké chyby udělal a jak se jim mohl vyhnout, anebo aspoň zmenšit jejich následky.

Byl zvyklý na peníze a exekutor ho překvapil

Petr začal pracovat jako manažer v politické straně roku 1990. Chytil příležitost pevně za pačesy, naskočil do slibného oboru a kapitalismus tehdy v Česku roztáčel kola. Kvůli tomu opustil už v prvním ročníku vysokou školu.

Prošel nejvýznamnějšími stranami ve významných celostátních funkcích. Poté ho jedna strana nominovala na místostarostu jistého pražského obvodu. Tam mu politika přerostla přes hlavu. Pochopil, že proti grázlům, kteří si říkali "velcí kluci" nemá šanci. Konec devadesátých let byl hodně divoký a on nechtěl výt s vlky ani bojovat proti nim, protože v obou případech si dokázal představit, jaké to je skončit v sudu s louhem na dně Orlické přehrady. Podal demisi, opustil místostarostenské křeslo a vydal se do světa práce a podnikání.

Nějakou dobu trvalo, než našel zaměstnání. Jenže jako bývalý politik byl zvyklý na stálý přísun nadstandardních finančních částek. Vypomohl si tedy třemi kreditními kartami od banky. Jedním kontokorentem vytloukal druhý. Mezi tím neplatil plyn a elektřinu. Na upomínky k zaplacení nereagoval. Skončilo to tak, jak muselo. Přišel exekutor a zapečetil mu byt. Jeho jediná nemovitost se ocitla v exekuci. Exekutor se chystal jeho byt prodat v dražbě.

Chyba: Petr se o své dluhy dlouho nezajímal, nekomunikoval s exekutorským úřadem a nakonec mu dluhy přerostly přes hlavu.

Tehdy mu pomohli příbuzní. Jeho byt oddlužili, zaplatili za něj a vlastně mu tak půjčili na vyplacení exekuce. Jednalo se o sto tisíc korun. Bohužel netušili, že to byla jenom krátkodobá podpora a příčina zadlužení je daleko hlubší. Následovaly proto další finanční problémy.

Co měl udělat lépe: Petr neměl odkládat placení svých dluhů a exekucí. Tím že se o své dluhy dlouho nezajímal, narostla jeho dlužná částka na trojnásobek díky vysokým úrokům z prodlení, penále a exekutorským poplatkům.

Podváděl společníka a exekutorský úřad chtěl prodat jeho podíl ve firmě

Petr splácel svým příbuzným půjčku, kterou mu pomohli ve finanční tísni. Zbývalo mu na život jen velmi málo financí, ale vyžít se s tím dalo. S jedním dalším příbuzným založil malou společnost s ručením omezením. Firma zpočátku žila z ruky do úst, ale oběma zakladatelům pokrývala nutné výdaje a pomalu rostla.

Spolumajitelé si rozdělili odpovědnost a každý se věnoval své odbornosti. Petr toho využil a nenápadně začal okrádat svého společníka a zároveň příbuzného. Občas si vybral peníze jakoby na firemní účely, ale použil je pro sebe. Seznámil se totiž se slečnou, měl s ní vážné úmysly a styděl se jí říci, že nemá moc peněz a že musí splácet dluhy z minulého života. Bral si tedy firemní peníze a financoval jimi své i její potřeby.

Společník na to přišel za půl roku. Jejich společná účetní odhalila nesrovnalosti v účetnictví firmy. Krátká kontrola účetnictví ukázala, že Petr firmu tuneloval.

A to nebylo všechno! Za pár dní se ozval společníkovi exekutor. Oznámil mu, že Petr zase dluží peníze. Nešlo o dluhy z podnikání, ale z rozmařilého životního stylu. Znovu přestal platit za energie a půjčil si peníze v další bance, které také nesplácí. Nekomunikuje s exekutorem ani věřiteli. Exekutor tehdy zjistil, že Petrovi patří polovina firmy, která funguje, a je možné jeho spoluvlastnický podíl prodat v dražbě.

Chyba: Stejnou chybu, jako již jednou v minulosti udělal, Petr zněkolikanásobil. I když už byl v dluzích až po uši, okrádal vlastní firmu a půjčoval si další peníze, které nesplácel a nebál se ani další exekuce, která by ho připravila o všechno včetně podílu ve firmě.

Podruhé mu pomohli příbuzní. Jeho společník za něj zaplatil několik stovek tisíc korun a exekutor zastavil exekuci.

Společník poté pověřil firemní účetní, aby Petrovi vyplácela jen životní minimum a zbytek jeho výdělku i podíl z podnikání posílala na osobní účet společníka. Tím Petr splácel své dluhy místo exekutorovi svým příbuzným. Šlo o několik stovek tisíc korun.

Nakonec Petr své druhé dluhy splatil. Ještě jednou se mezi tím pokusil vybrat peníze z firmy pro své potřeby, ale účetní byla ve střehu a díky tomu se mu to nezdařilo. Zafungovala hrozba, že příbuzní sdělí jeho slečně, tehdy už těhotné, jak na tom finančně Petr je. Byl už domluvený termín svatby, ale ona si nechtěla brát zadluženého muže, ačkoliv nevěděla, o jak velké dluh se jedná.

Ztratil kontrolu nad firmou a došlápli si na něho věřitelé

Následovala šťastná svatba a postupně se narodily tři děti. V roce 2010 se Petr osamostatnil a přes varování příbuzných i svého dosavadního společníka založil vlastní společnost s ručením omezením. Vypadalo to, že se mu daří. Najal několik zaměstnanců, ve svém oboru se stala jeho firma známá a uznávaná, i když patřila mezi menší subjekty trhu.

Žil si dobře, jeho rodina si mohla dovolit lepší dovolenou, kroužky pro děti, jeho žena nemusela pracovat.

Jenže za touto fasádou bublal Papinův hrnec, ve kterém se neustále zvyšoval tlak páry, a nakonec nastalo znovu nevyhnutelné – přehřátý hrnec vybouchnul. Jazykem právnické terminologie nejednal Petr s péčí řádného hospodáře. Ekonomové by mluvili o nezvládnutém cash-flow. Lid obecný by řekl, že tuneloval a vykrádal vlastní firmu. Jeho dluhy tentokrát dosáhly osmi milionů korun.

Vybíral si peníze z firemního účtu přes bankomaty, platil osobní potřebu pomocí bankovních příkazů z firemních účtů a doslova drancoval platební karty. Za dva roky přestal platit povinné odvody státu, nejprve vybrat kontokorenty na firemních i osobních účtech, potom si vzal bankovní půjčku, vypůjčoval si od kamarádů i příbuzných. Když zpožďoval platby svým dodavatelům více než půl roku, přišlo několik exekucí, které zaplácnul z peněz těch, kteří se ještě neozvali. Zaměstnanci ho opouštěli, protože dostávali mzdu pozdě. Několik let neodevzdával ani daňové přiznání, natož aby platil daně. Tento divoký trip skončil vyhlášením insolvence. K tomu ho donutili dva věřitelé, kteří po něm šli opravdu tvrdě – exekučně, soudně i neformálním tlakem na Petra osobně, jeho obchodní partnery a jeho příbuzné.

Chyba: Petr s rodinou žil na příliš vysoké noze. Nevnímal ekonomickou situaci své firmy, nerozlišoval vlastní a firemní peníze a nakonec finančně vytloukal klín klínem. Přesto si z firmy vybíral peníze, které nebyly fakticky jeho, neboli kradl finance svým dodavatelům, obchodním partnerům, bankám a státu.

Když vyšel Petrův obrovský průšvih najevo, už mu příbuzní nemohli pomoci, protože jeho dluh dosáhl osmi milionů korun. V podstatě už ani nechtěli, neboť ho nechtěli už potřetí tahat z horké kaše a on se ze dvou předchozích případů nepoučil.

Petr musel prodat byt, jediný svůj větší majetek, aby zaplatil dluhy. Zdaleka to ovšem nestačilo na poplacení všech dluhů a dokonce ani na zrušení nařízených exekucí. Jeho firma se dostala do insolvenčního řízení a ukončila svoji činnost konkurzem, ze kterého ovšem věřitelé nezískali téměř nic, protože ve firmě nic nebylo. Zároveň má na sebe nařízeno několik exekucí. Nemůže požádat o osobní bankrot, protože by nebyl schopen zaplatit do pěti let 30 % dluhů, jak vyžaduje zákon. Jeden z věřitelů ho zároveň zažaloval u soudu kvůli jeho funkci jednatele, neboť nekonal s péčí řádného hospodáře. Soud právě rozhoduje, zda nechal firmu předlužit a věděl o tom, čímž se dostal do působnosti trestního zákoníku a hrozí mu několik let vězení. Další vězení mu hrozí od soudu, u kterého ho zažaloval stát za neplacení sociálního a zdravotního pojištění, které sice svým zaměstnancům strhl, ale neodeslal je, což je také trestný čin.

V osobním životě se jeho manželka dozvěděla, co všechno prováděl za jejími zády. Dosud neví, kam se přesně všechny nakradené peníze poděly. Jsou na hranici rozvodu. Zatím aspoň poslala Petra na léčení do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde ho diagnostikovali jako gamblera, ačkoliv peníze do automatů nenaházel, nehrál žádné hazardní hry a ani nesázel na sport. Prostě jenom sázel na velký úspěch své firmy a stejně jako gambleři věřil, že jednou přijde velká rána a on z obrovských příjmů splatí své dluhy.

Co měl udělat lépe: Petr kontaktoval naši dluhovou poradnu příliš pozdě. Žil rozmařilým a lehkovážným životem a nezvládl ekonomické řízení své firmy, za kterou byl zodpovědný. Přitom neodhadl situaci, kdy je ještě možné zaplatit všechny dluhy a vyhnout se bankrotu své firmy. Dříve než se dostal do velkých problémů s exekutory a dalšími věřiteli, měl využít služeb naší dluhové poradny, kdy bylo ještě možné pomoci mu z finančních problémů. Jeho největší chybou bylo, že dluhy a exekuce neřešil včas a naopak je pořád přiživoval dalšími, až postupně klesl na samé dno, ze kterého bude velmi obtížné se dostat.