Insolvence

Oddlužení formou insolvenčního řízení v režimu insolvenčního zákona.

Pokud máte dluhy nebo exekuce a přemýšlíte o možnosti osobního bankrotu nebo váháte, zda oddlužení formou insolvenčního řízení je pro vás výhodným řešením vašich dluhů, obraťte se na nás.

Rádi vám poradíme, jaký způsob řešení dluhů je pro vás vhodný a zároveň nejméně finančně a majetkově ztrátový.

INSOLVENČNÍ PRÁVO

Insolvenční právo je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále také „Ins.Z.“¨). Jedná se o zvláštní soudní řízení, jehož předmětem je projednání úpadku dlužníka a jeho řešení. Podmínky nutné k tomu, aby mohlo insolvenční řízení proběhnout, se zjišťují v jeho rámci a pak se pokračuje realizací potřebných opatření. Insolvenční řízení je jednotné (rozhodnutí o úpadku + určení způsobu jeho řešení).

Insolvenční řízení musí splňovat tři základní znaky:

  1. mnohost věřitelů - Tam, kde jsou pouze dvě strany (1 věřitel a 1 dlužník), nejde o insolvenční řízení.
  2. poměrné uspokojování věřitelů - Uspokojování pro rata; tedy je porušena zásada každému, co jeho jest. Za spravedlivé se považuje to, že se věřitelé uspokojí poměrně, pokud není možné, aby se každému z věřitelů dostalo to, co jeho jest.
  3. zásada rovných možností věřitelů – Zásada par conditio creditorum – rovné podmínky věřitelům. Tato zásada neplatí však zcela, existují určité skupiny věřitelů, které se uspokojují podle rozdílných zásad a mají výhodnější postavení - např. tzv. pohledávky za podstatou, zajištěné pohledávky apod. V rámci každé této skupiny ale platí pro každého věřitele zásada rovných možností bezvýhradně.

ÚPADEK A JEHO FORMY (§3 insolvenčního zákona)

Úpadek bývá vyjádřen ve dvou formách – jako platební neschopnost a jako předlužení

  1. Platební neschopnost je obecný způsob, jak se může kdokoli dostat do úpadku, jejím základem je objektivní neschopnost plnit dluhy. O platební neschopnost půjde tehdy, jestliže dlužník není s to všem svým závazkům dostát (nestačí, pokud některé své dluhy neplní, ač by je plnit mohl; nestačí pouhá neochota plnit své závazky nebo vyhýbání se jim), výše dluhů přitom není relevantní; je však třeba vzít v úvahu časový faktor, aby byla vyloučena nahodilost a přechodnost stavu (tedy aby už určitou dobu trval – alespoň 30 dní)
  2. Předlužení je záležitost, která se týká především podnikatelů, u nás je rozšířena na všechny subjekty, které vedou účetnictví (i nepodnikatelské právnické osoby) → tedy všechny právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Je to stav, kdy aktiva jsou nižší než pasiva, tj. splatné závazky jsou vyšší než dlužníkův majetek.

Ad 1 - Platební neschopnost

Podmínky platební neschopnosti:

a) mnohost věřitelů - to znamená minimálně dva věřitelé

b) pouze peněžité závazky (nepeněžité se neberou v úvahu, i kdyby bylo možno je penězi ocenit)

c) dlužník je neplní po dobu alespoň 30 dnů – splatnost alespoň jednoho závazku musí být delší než 30 dnů a vedle tohoto závazku existují závazky další

d) neschopnost plnit závazky – objektivní nemožnost je plnit

Existují 4 domněnky, které jsou-li splněny, má se za to, že tu platební neschopnost dána je:

  1. dlužník zastavil platby – je to výslovný projev dlužníka, kterým oznamuje, že nebude plnit dluhy, učiněný veřejně nebo vůči všem věřitelům
  2. nesplněný závazek trvá 3 měsíce (rozdíl oproti obecné 30 denní lhůtě po splatnosti závazku: u 30 denní lhůty je třeba, aby byly splněny kromě této lhůty i všechny ostatní podmínky úpadku – objektivní neschopnost plnit; jestliže ale neplnění trvá již déle než 3 měsíce, nemusí se dokazovat, že je dlužník objektivně neschopen plnit)
  3. exekuce (resp. výkon rozhodnutí) na majetek dlužníka nepřinese výsledek (exekuce, která nepostihuje jen jednotlivé kusy majetku, ale třeba exekuce prodejem podniku) – není třeba dokazovat, že neschopnost plnit objektivně existuje
  4. dlužník nepředložil seznam majetku, závazků, zaměstnanců ani listin, které dokládají úpadek/ hrozící úpadek – tedy nesplnil povinnost, kterou mu uložil insolvenční soud

Ad 2 – Předlužení

Předlužení se týká pouze osob povinných vést účetnictví. Nastává, jestliže souhrn závazků převyšuje hodnotu dlužníkova majetku (když aktiva převyšují pasiva).

O předlužení jde tehdy, jestliže obchodní jmění dlužníka má mínusovou hodnotu. Obchodním jměním dlužníka je přitom myšlen jeho obchodní majetek snížený o závazky.

Majetkem se nerozumí nejen majetek hmotný, ale i práva a povinnosti, které mají finanční hodnotu. Zohledňuje se rovněž časový aspekt – pokud například v brzké době má dlužník obdržet vyšší peněžní částku (minusový stav bude v brzké době zvládnut); přihlíží se k tomu, jak bude probíhat další správa majetku nebo provoz podniku → do ocenění dlužníkova majetku se přičítají i hodnoty reálně očekávané (tzv. expectans), tj. hodnoty, které mají být v dohledné době získány (což by mělo být smluvně nebo jinak právně podloženo) → ochrana dlužníka, je-li jeho situace jen přechodná, aby pouhé konstatování záporné bilance nebylo samo o sobě důvodem úpadku.

Hrozící úpadek Hrozící úpadek je předpokládaná neschopnost plnění podstatné části peněžitých závazků. Může se týkat jen první z forem úpadku – platební neschopnosti. Jde o případ, kdy je se zřetelem ke všem okolnostem zřejmé, že platební neschopnost brzy nastane, i když zatím nenastala. K podání insolvenčního návrhu je legitimován pouze sám dlužník. Projednání mu nese v rámci řešení konkurzu určité výhody.

Platí zásada, že čím dříve dojde k projednání insolvence, tím je její řešení rychlejší, účinnější, snazší a výhodnější pro věřitele. Je-li totiž insolvenční návrh podán pozdě, mají věřitelé menší šanci na uspokojení svých pohledávek.

INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ (§5 insolvenčního zákona)

Insolvenční řízení nemá povahu kontradiktorního sporu o právo mezi stranami, ale jde o uspořádání majetkových poměrů většího množství subjektů. Insolvenční řízení je prostředkem řešení úpadku a za žádných okolností nesmí být použito k jiným cílům - nesmí být využito k běžnému vymáhání pohledávky v situaci, kdy není dán úpadek dlužníka. Řízení o úpadku je zahájeno návrhem. Nejprve se v prví fázi zjistí, zda tu úpadek je či není a závazně se o něm rozhodne a poté v druhé fázi řízení se posoudí, jaký je nejvhodnější způsob jeho řešení.

Způsoby řešení úpadku rozlišujeme na:

likvidační znamená vyřazení úpadce z ekonomických aktivit; právnické osoby zanikají jako právní subjekty, u fyzických osob je omezena možnost disponovat s majetkem na minimum.

a) konkurz – nejobecnější způsob řešení úpadku, použitelný na kterýkoli subjekt

b) úpadek bank a finančních institucí – zvláštní forma konkurzu, od obecného se liší jak svými podmínkami, postupem jak k němu dochází, tak i výsledky

c) nepatrný konkurs – zvláštní forma konkurzu, fyzické osoby nepodnikatelé a podnikatelé s obratem max. 2 mil. Kč a mající max. 50 věřitelů

sanační i v rámci úpadku je dlužník dále aktivní, s možností překonání krize

a) reorganizace – týká se výlučně podnikatelů (velcí podnikatelé, se souhlasem věřitelů i ostatní), dlouhodobé splácení při provozu podniku nebo jednorázové ozdravné opatření

b) oddlužení – týká se nepodnikatelů (splátkový kalendář nebo prodej majetkové podstaty dlužníka)

PRŮBĚH INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

Během insolvenčního řízení jsou stanoveny určité závazné postupy.

• je charakteristické, že se v něm spojuje řízení nalézací a vykonávací – musí být zjištěna pohledávka a pak jsou učiněny všechny kroky, aby byla uspokojena (většinou však jen poměrně)

• procesní zásady se uplatňují v deformované podobě

• právo na spravedlivý proces – uplatňuje se zde méně než v jiných druzích civilního procesu – není tu rovnost zbraní (dlužník v horším postavení než věřitelé), 99% věcí se vyřizuje písemně

• subsidiarita použití občanského soudního řádu (OSŘ) – pokud není v insolvenčním zákonu stanoveno něco jiného, platí občanský soudní řád

Zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení může být zahájeno jedině na návrh.

• k návrhu jsou oprávněni dlužník a kterýkoliv z věřitelů (nemusí jich být více najednou; ale věřitel musí v návrhu prokazovat, že existují i další pohledávky dalších věřitelů; další věřitelé mohou podat tzv. další návrh (přistoupení k návrhu) a návrhy budou projednány společně; současně s návrhem musí každý věřitel doložit, že má pohledávku a podat její přihlášku do insolvenčního řízení)

• jedná-li se o hrozící úpadek – insolvenční návrh může podat jen dlužník

• zákonná povinnost určitých osob, aby insolvenční návrh podaly (smyslem je to, aby byl insolvenční návrh podán co nejdříve, když nastane krizová situace – když je podán na počátku takové situace, je větší šance, že věřitelé budou uspokojeni více, než by byli při pozdě podaném návrhu + zajišťuje to rovnost věřitelů); tuto povinnost mají právnické osoby, fyzické osoby podnikatelé, statutární orgány a likvidátoři právnických osob; pokud návrh nepodají → sankce (náhrada škody věřitelům, která spočívá v rozdílu mezi tím, co reálně dostanou v rámci insolvence, a tím, co by dostali, kdyby byl insolvenční návrh podán včas); náhradu škody lze zajistit i v průběhu insolvenčního řízení předběžným opatřením; výše uvedená povinnost není splněna, byl-li podán natolik vadný návrh, že musel být odmítnut, nebo že muselo být insolvenční řízení zastaveno

• navrhovatel podávající insolvenční návrh musí složit vratnou zálohu až do výše 50.000,- Kč

• návrh má některé zvláštní náležitosti (širší jsou v případě, kdy návrh podává sám dlužník – musí předložit seznam majetku, závazků, zaměstnanců, listiny dokládající úpadek)

• řízení je zahájeno, jakmile soudu dojde insolvenční návrh

• zahájení řízení soud potvrdí vyhláškou, doručí účastníkům a vyrozumí státní instituce

účinky zahájení řízení (nastávají zveřejněním vyhlášky):

• pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být už uplatněna žalobou ani proti nim nemůže být vedena exekuce (insolvenčním návrhem se však nepřerušují lhůty pro uplatnění práva, např. promlčecí lhůta – to je spojeno až s podáním přihlášky pohledávky)

• omezení dlužníkova práva nakládat s majetkem v majetkové podstatě (zákonná možnost vydání předběžného opatření, jímž soud může toto omezení ještě více rozšířit)

• soud může jmenovat předběžného správce

• v rámci průběhu insolvenčního řízení musí navrhovatel – dlužník osvědčit, že tu je úpadek; k tomu není třeba nařizovat jednání; v případě věřitelského návrhu se jednání nařídí a provede se dokazování o sporných skutečnostech (pokud ale dlužník existenci úpadku nerozporuje nebo důkazy o úpadku dlužníka jsou jednoznačné, jednání se nenařizuje)

• zvláštní institut, který poskytuje i po zahájení řízení dlužníkovi poslední možnost, jak odvrátit nepříznivé následky úpadku dlužníka podnikatele - moratorium → může o něj požádat dlužník po podání insolvenčního návrhu, přičemž kromě výše uvedených listin a seznamů, které je nutné předložit soudu společně s insolvenčním návrhem, musí dále doložit poslední účetní závěrku a písemné prohlášení většiny věřitelů (počítáno dle výše pohledávek), že s vyhlášením moratoria souhlasí (nutné jsou úředně ověřené podpisy). Pak se stanoví moratorium (v délce max. 3 měsíce, výjimečně možno prodloužit o 30 dnů); účinek – o návrhu na prohlášení úpadku se nesmí v této době rozhodovat; důsledkem může být šance pro dlužníka se s věřiteli dohodnout na řešení situace mimosoudním způsobem; moratorium zaniká uplynutím doby nebo zrušením soudem na návrh kvalifikované většiny věřitelů, nebo když vyjde najevo nepoctivý úmysl dlužníka.

1. fáze řízení - rozhodnutí o existenci úpadku (§ 136 insolvenčního zákona):

• soud návrh odmítne (např. pro vady, pro něž ho nelze projednat – nedostatek povinných náležitostí, nesrozumitelnost), odmítnutí není rozhodnutím ve věci samé

• soud řízení zastaví (např. když záloha není navrhovatelem složena ve stanovené lhůtě, nebo když je insolvenční návrh vzat navrhovatelem zpět), rozhodnutí o zastavení není rozhodnutím ve věci samé

• soud návrh zamítne (dojde-li k závěru, že dlužník není v úpadku, nebo jsou tu určité skutečnosti, které brání tomu, aby byl úpadek prohlášen), jedná se o meritorní rozhodnutí (ve věci samé); odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat jen navrhovatel

• soud vydá rozhodnutí o úpadku (rozhodne o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, návrhu je vyhověno; náležitosti: výrok o zjištění úpadku, ustanovení osoby insolvenčního správce, výzva věřitelům a dlužníkům úpadce, termín přezkumného jednání atd.; doručí se účastníkům, vyrozumí se státní instituce) → jedná se o meritorní rozhodnutí; odvolání může podat jen dlužník, je-li vyhověno věřitelskému návrhu; jinak se postoupí do 2. fáze řízení

• po rozhodnutí o úpadku se může zjistit, že podmínky úpadku splněny nejsou a rozhodnutí nemělo být vydáno, nebo se od rozhodnutí změnily okolnosti (např. počet věřitelů klesne na jednoho) → soud vydá rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (řízení tím skončí)

rozhodnutí se musí:

  1. doručit do vlastních rukou dlužníkovi a insolvenčnímu správci

  2. oznámit některým veřejnoprávním institucím - finanční úřad, úřad práce, obecný soud dlužníka, okresní správa sociální zabezpečení a další

  3. zveřejnit na úřední desce a v insolvenčním rejstříku

2. fáze řízení – rozhodnutí o způsobu řešení úpadku – likvidační nebo sanační

• je možno rozhodnout o reorganizaci, resp. oddlužení, jsou-li splněny zákonné podmínky (málokdy je o nich možno rozhodnout ihned, většinou je třeba dalších kroků; lhůta 3 měsíce od rozhodnutí o úpadku, pak soud rozhodne o konkurzu)

• je možno rozhodnout ihned o konkurzu¨

• někdy je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku spojeno už s rozhodnutím o úpadku (střední a drobní podnikatelé, kdy konkurz je jediným řešením, nebo když dlužník v insolvenčním návrhu požaduje reorganizaci a doloží reorganizační plán, nebo pokud dlužník podal společně s insolvenčním návrhem návrh na oddlužení a nic nebrání mu vyhovět); v ostatních případech rozhodne soud o způsobu řešení úpadku do 3 měsíců

• určení vhodného způsobu řešení úpadku – schůze věřitelů může kvalifikovanou většinou (většinou přítomných a zároveň 90% přítomných podle výše pohledávek) přijmout usnesení, jímž je soud vázán; jinak určí soud způsob řešení úpadku podle vlastní úvahy

• způsob řešení může být v průběhu insolvenčního řízení změněn, pokud se původní způsob nepodařilo realizovat

• v průběhu řízení je někdy třeba řešit sporné otázky, tzv. incidenční spory

Pro věřitele je podstatné, že své pohledávky musejí v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka řádně a včas uplatnit, jinak k nim nebude přihlíženo! Pohledávka se uplatňuje přihláškou.

MAJETKOVÁ PODSTATA

Majetková podstata je majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů.

Rozsah majetkové podstaty je různý podle toho, zda návrh podal

a) dlužník - je to majetek, který dlužníkovi patřil v době zahájení řízení

b) věřitel – je to dlužníkův majetek v době nařízení předběžného opatření nebo rozhodnutí o úpadku

V obou případech do majetkové podstaty patří i majetek později získaný v průběhu řízení. Ve stanovených případech i majetek jiných osob než dlužníka.

• podle §207 insolvenčního zákona do majetkové podstaty však nepatří majetek, který nelze postihnout exekucí nebo výkonem rozhodnutí, vždy tam ale patří věci, které slouží k podnikatelské činnosti, i kdyby z exekuce byly vyloučeny

• do majetkové podstaty nepatří ani majetek, který lze užít jen určitým způsobem (např. dotace)

• povinností každého (nejen dlužníka), kdo má dlužníkův majetek u sebe je, aby reagoval na výzvu správce

• majetková podstata je proměnlivá – její rozsah se zvětšuje a zmenšuje - může se zúžit vyloučením neprodejných věcí a nedobytných pohledávek (provádí sám správce), vylučovací žalobou, vypořádáním společného jmění dlužníka a jeho manžela atd., a naopak se může rozšířit úspěšným uplatněním nároků vůči třetím osobám (úspěšné vymáhání úpadcových pohledávek), uplatněním neúčinnosti (tj. napadnutím) právních jednání, uplatněním nároků ze zajištění pohledávek, příjem z pokračující podnikatelské činnosti úpadce apod.

• dlužník nesmí v průběhu insolvenčního řízení odmítnout dědictví

• zjišťování majetkové podstaty začíná sestavením seznamu aktiv a pasiv (provede úpadce a odevzdá správci)

• na základě seznamu a dalších zjištění (součinnost s orgány - § 43 insolvenčního zákona, vyžádání prohlášení o majetku - § 214 insolvenčního zákona, výslech dlužníka, který se musí se dostavit a může být předveden; pokud by lhal, dopouští se trestného činu) provede správce soupis majetkové podstaty; vše co je v soupisu majetkové podstaty podléhá zpeněžení. To znamená, že pokud dlužník vlastní nemovitost, tak zcela určitě dojde k jejímu prodeji.

• pokud jakákoli třetí osoba tvrdí, že má k hodnotě v soupisu právo vylučující zpeněžení, musí jej proti správci uplatnit vylučovací žalobou (§ 225 insolvenčníh zákona – žaloba musí být podána ve 30 denní lhůtě ode dne, kdy této osobě dojde vyrozumění o soupisu majetku)

• správce má povinnost postarat se, aby do soupisu majetkové podstaty bylo pojato vše, co tam patří (proto místo úpadce vymáhá pohledávky správce)

• provede se ocenění podstaty (správcem nebo znalcem) – určí se cena obvyklá

• nakládání s majetkovou podstatou – subjektem, který má dispoziční oprávnění, je do rozhodnutí o úpadku dlužník (ale jeho oprávnění jsou již omezena) a po rozhodnutí o úpadku insolvenční správce

KONKURZ

Prohlášení konkurzu

• konkurz je obecným likvidačním způsobem řešení úpadku

• může se týkat jakéhokoli dlužníka, tedy právnické i fyzické osoby, podnikatele i nepodnikatele

• obecnost spočívá i v tom, že nastupuje místo nevydařené reorganizace nebo oddlužení jako způsob řešení úpadku

• jedná se o historicky nejstarší způsob řešení úpadku, naproti tomu sanační způsoby řešení úpadku představují jen jakousi alternativu (jsou omezeny jen na některé případy/subjekty)

• podstatou konkurzu je poměrné uspokojení zjištěných pohledávek dlužníkových věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty

neuspokojené pohledávky nezanikají a mohou být vymáhány a uspokojeny, pokud něco zbyde nebo dlužník nový majetek nabyde

• insolvenční řízení přechází v konkurzní řízení prohlášením konkurzu

• prohlášení konkurzu se děje usnesením, které vydává insolvenční soud

• hmotněprávní a procesní podmínky (např. existence úpadku) se v rámci rozhodování o prohlášení konkurzu již neřeší (byly již dříve vyřešeny v rozhodnutí o úpadku)

• prohlášení konkurzu je rovnou spojeno s rozhodnutím o úpadku v případech, kdy jinak než konkurzem úpadek řešit nelze → drobní a střední podnikatelé, u nichž reorganizace není přípustná, nebo fyzické osoby, u nichž oddlužení nebylo navrženo

• usnesení o prohlášení konkurzu je nutno vydat do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku, po schůzi věřitelů

• k prohlášení konkurzu dojde i tehdy, byl-li některý ze sanačních způsobů řešení úpadku neúspěšný

• usnesení se zveřejní na úřední desce soudu, v insolvenčním rejstříku a obvykle i v Obchodním věstníku

Účinky prohlášení konkurzu

• nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku

• jsou široké a různorodé

• mezní řešení – zásadním způsobem zasahuje do právních vztahů a přetváří je nezávisle na vůli subjektů, často postihuje i třetí osoby

• vedle konkurzu nemůže existovat žádné konkurující řízení → přerušuje se likvidace právnické osoby, končí nucená správa

dlužník ztrácí právo disponovat s majetkem spadajícím do majetkové podstaty → oprávnění přecházejí na insolvenčního správce

• dlužník nesmí ohledně majetku v majetkové podstatě uzavírat smlouvy ani jednostranné úkony → má jen holé vlastnictví

• prohlášení konkurzu může způsobit zrušení právnické osoby, které může vést k jejímu zániku

věřitelé ztrácejí možnost postupovat individuálním způsobem při vymáhání pohledávek

• musejí se podrobit celkovému režimu konkurzu, nemohou například vymáhat své pohledávky soudní cestou v běžném občansko-právním řízení

Další účinky konkurzu

vliv na řízení, která v té době probíhají a týkají se majetku v majetkové podstatě → všechna se přerušují až do skončení konkurzu (automaticky ze zákona); na návrh lze v některých případech pokračovat, ale úpadce je jako účastník nahrazen insolvenčním správcem; nepřerušuje se ovšem řízení trestní (nelze ale rozhodnout o náhradě škody), řízení o výživném nezletilých dětí, exekuční řízení (nelze však provést exekuci na majetek patřící do majetkové podstaty), daňové řízení (ani tady však nelze provést exekuci)

předčasná splatnost dlužníkových pohledávek a závazků ke dni prohlášení konkurzu, jinak by se nemohli včas účastnit věřitelé s dosud nesplatnými pohledávkami a do majetkové podstaty by se nedostala některá plnění třetích osob (problematické – třetí osoby počítaly s dlouhou dobou splatnosti a okamžitá povinnost plnit jim může způsobit obtíže, zejm. u dlouhodobých úvěrů; je to ale nezbytný krok)

prohlášení konkurzu zasahuje do některých hmotněprávních vztahů – dochází k zániku některých jednostranných úkonů (plné moci včetně prokury, úkony směřující k uzavření smluv), na majetek v majetkové podstatě není možné započtení, každá ze smluvních stran může odstoupit od synallagmatické smlouvy, pokud dosud nebylo plněno žádnou z nich, zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela, je důvodem pro výpověď nájemní smlouvy dlužníka v postavení pronajímatele i nájemce, zrušení účasti společníka v obchodních korporacích (vypořádací podíl bude patřit do majetkové podstaty)

Prohlášení konkurzu naopak nemá vliv na:

• běh promlčecích a prekluzivních lhůt (dochází ke stavení až uplatněním pohledávky)

• provoz dlužníkova podniku → nezaniká; k jeho ukončení je nutné až následné rozhodnutí soudu, samotné prohlášení konkurzu tak není překážkou provozování živnosti

• trvání pracovních poměrů zaměstnanců úpadce (insolvenční správce však může rozvázat pracovní poměr z důvodu prohlášení konkurzu a zastavení provozu podniku)

Průběh konkurzního řízení

Po rozhodnutí o prohlášení konkurzu se řízení diferencuje podle povahy jednotlivých případů. Vliv na jeho průběh má rozsah a skladba majetkové podstaty, rozsah zadlužení a počet věřitelů.

1. usnesení o prohlášení konkurzu

2. navazující úkony insolvenčního správce

• pro prohlášení konkurzu vyvíjí aktivitu především správce (resp. navazuje na činnost předběžného správce), tyto úkony provede neprodleně

• sestaví seznam přihlášených pohledávek, který průběžně doplňuje, aby mohl být do přezkumného jednání uzavřen

• sestaví soupis majetkové podstaty

• sestaví mezitímní účetní závěrku (u dlužníků vedoucích účetnictví)

• zpracuje pro schůzi věřitelů zprávu o hospodářské situaci dlužníka → podklad pro další postup

3. koná se přezkumné jednání

• po něm je znám okruh věřitelů (s výjimkou sporných případů – incidenčních sporů)

4. koná se schůze věřitelů

• její termín a místo konání musí být určen soudem již v rozhodnutí o úpadku, koná se nejpozději do 2 měsíců po tomto rozhodnutí

• časově obvykle navazuje na přezkumné jednání

• posouzení otázek důležitých pro další řízení

5. postupné zpeněžování majetkové podstaty

• podkladem pro zpeněžení je zápis majetku do soupisu majetkové podstaty

• správce musí ve prospěch majetkové podstaty vymáhat všechny dlužníkovy pohledávky

zpeněžení lze provést třemi způsoby (který se použije, o tom rozhodne správce, k prodeji mimo dražbu však potřebuje souhlas soudu a věřitelského výboru):

  • veřejná dražba (podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách)
  • prodej movitých a nemovitých věcí podle občanského soudního řádu (příslušný k provedení je okresní soud dle pravidel občanského soudního řádu, ne soud insolvenční)
  • prodej mimo dražbu kupní smlouvou mezi správcem a nabyvatelem - za stanovených podmínek; není vyloučen prodej za nižší než odhadní cenu

• zpeněžení podniku – jen se souhlasem soudu a věřitelského výboru, jen smluvně a pouze jedinou smlouvou; na nabyvatele nepřecházejí dlužníkovy závazky s výjimkou závazků z pracovněprávních vztahů (pracovní poměry zaměstnanců zůstávají zachovány)

• obdobně jako podnik lze zpeněžit i celou majetkovou podstatu nebo část podniku

6. z výtěžku, který byl dosažen zpeněžením majetkové podstaty, kryje správce:

• pohledávky za podstatou a pohledávky postavené jim na roveň

• pohledávky zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení věci (nebo jiné hodnoty), kterou byla jejich pohledávka zajištěna (při větším počtu zajištěných věřitelů se uspokojí v pořadí, v jakém vznikl důvod zajištění)

7. insolvenční správce předloží soudu konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů

• zpráva vyúsťuje v sumarizaci výtěžku dosaženého zpeněžením a způsobu jeho rozdělení

• k jejímu projednání nařídí soud jednání (místo a termín zveřejní, obešle dlužníka, správce, věřitele, kteří proti zprávě podali námitky, věřitelský výbor)

• konečné zprávě rozhodne soud, který ji přijme/nařídí její doplnění či změnu/odmítne

8. podle výsledků projednání konečné zprávy se provede rozvrh = určení výše, do níž má být pohledávka každého věřitele uspokojena

• předtím se uspokojují pohledávky, které lze uspokojit kdykoli během řízení

• správce zpracuje návrh rozvrhového usnesení, soud jej přezkoumá a rozhodne

• vydání rozvrhového usnesení nebrání, nejsou-li splněny podmínky pro výplatu některé pohledávky (je sporná, podmíněná apod.) → částka na ni připadající se složí do soudní úschovy a podrobí se dodatečnému rozvrhu, jakmile odpadne překážka

9. insolvenční správce plní rozvrhové usnesení

Zrušení konkurzu

Konkurz končí usnesením o jeho zrušení, účinky rozhodnutí nastávají právní mocí usnesení. Usnesení lze vydat i bez návrhu, pouze zrušení na základě souhlasu věřitelů a správce lze vyslovit jen na návrh dlužníka. Doručování a zveřejnění probíhá stejně jako u prohlášení konkurzu.

Konkurz lze zrušit jen na základě zákonem stanovených důvodů (§ 308 insolvenčního zákona):

  1. konkurz splnil svůj účel → ke zrušení dojde na základě zprávy správce o splnění rozvrhového usnesení

  2. dochází ke zrušení konkurzu, aniž by bylo řízení završeno → v těchto případech:

• ukáže se, že úpadek není osvědčen

• zjištění, že není žádný přihlášený věřitel

• zjištění nedostatečnosti dlužníkova majetku

• zrušení konkurzu při konsenzu věřitelů a správce

• rozhodnutí vydané v případě smrti dlužníka (věc se postupuje soudu, který projednává dědictví)

• zrušením konkurzu zanikají účinky jeho prohlášení – dlužník opět může disponovat majetkem, za právnickou osobu opět jednají statutární orgány

• subjektivita dlužníka zrušením konkurzu nezaniká, ale zrušení pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz z obchodního rejstříku

• neuspokojené pohledávky (části zbylé po poměrném uspokojení) nezanikají, věřitelé je mohou opětovně samostatně vymáhat (seznam pohledávek v protokolu o přezkumném jednání je exekučním titulem na 10 let)

• pohledávky zanikají, zanikne-li dlužník právnická osoba bez právního nástupce

• funkce insolvenčního správce nezaniká zrušením konkurzu – správce ale ztrácí dispoziční oprávnění, po skončení konkurzu vykonává některé činnosti evidenční a pořádkové povahy, poté jej soud funkce zprostí

ODDLUŽENÍ

Oddlužení zvláštní sanační způsob řešení úpadku. Podle § 389 insolvenčního zákona je oddlužení možno použít pouze na dlužníka, který není podnikatelem.

V současné době jsou stále četnější „spotřebitelské úpadky“ vzhledem k rozvoji splátkových a úvěrových obchodů.

• cílem je vyloučit a zmírnit negativní působení úpadku na další život dlužníka

• oddlužením lze řešit úpadek již existující i hrozící

• podobně jako u reorganizace je možnost oddlužení vázána na splnění několika podmínek; pokud nejsou splněny, řeší se úpadek dlužníka konkurzem

Podání návrhu na oddlužení

• povinností dlužníka je podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem

• pokud podá insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, lze návrh na povolení oddlužení podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníkovi (soud o tom musí dlužníka poučit)

• soud návrh odmítne, není-li podán včas nebo osobou oprávněnou (odvolání je přípustné)

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení

• identifikace dlužníka, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky (na předepsaných formulářích), doklady podle § 392 insolvenčního zákona

• osoby ochotné zavázat se spolu s hlavním dlužníkem při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé (podepisují se na návrh)

• návrh musí podepsat dlužníkův manžel a musí uvést, že s povolením oddlužení souhlasí (to neplatí, pokud nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, vyživovací povinnost vůči manželovi a dětem nebo rozsah povinností dlužníkova manžela)

• nedostatky v náležitostech návrhu lze opravit a doplnit na základě výzvy soudu

• návrh může dlužník vzít zpět, ale poté, co soud o zpětvzetí rozhodne, nelze již podat nový návrh

Rozhodnutí soudu o povolení oddlužení

• pokud soud usnesením řízení nezastaví, či návrh neodmítne (vady, které se nepodařilo odstranit) nebo nevezme na vědomí zpětvzetí, může rozhodnout v kladném či záporném smyslu:

a) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení - § 395 odst. 1 insolvenčního zákona → soud rozhodne o tom, že úpadek bude řešen konkurzem

b) soud vydá rozhodnutí o povolení oddlužení

• soud povoluje oddlužení usnesením, proti němuž není odvolání přípustné

• musí být zajištěna určitá kvóta pro uspokojení věřitelů → pokud by navržená kvóta měla být nižší než 30% pohledávek a věřitelé by s touto sníženou kvótou nesouhlasili, je třeba návrh zamítnout

• oddlužením nesmí být sledován nepoctivý záměr (zkoumá se chování dlužníka, údaje z výpisu z rejstříku trestů apod.) → pokud by byl na straně dlužníka nepoctivý záměr, je třeba návrh zamítnout; stejně tak pokud by byl nepoctivý záměr zjištěn později, oddlužení může být zrušeno

Dva možné způsoby oddlužení:

1. Zpeněžení majetkové podstaty

Při zpeněžení majetkové podstaty se aplikují ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkurzu; do majetkové podstaty však nepatří majetek, který dlužník nabyl poté, co soud oddlužení povolil. To znamená, že dojde k rozprodání majetku dlužníka. Pokud dlužník vlastní nemovitost, dojde zcela určitě k jejímu prodeji. Zpeněžení nemovitosti zpravidla probíhá za zlomek její tržní ceny.

2. Splátkový kalendář

Při splátkovém kalendáři je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (částku dlužník, respektive insolvenční správce, rozvrhne podle poměrných pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí soudu) – poměr stanoví soud.

Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění. To znamená například z výtěžku prodeje nemovitosti, pokud dlužník nemovitost vlastní.

V praxi to znamená, že pokud dlužník vlastní nemovitost, na které váznou zástavní práva, tak v režimu insolvence o ní vždy přijde, protože zástavní věřitelé vždy rozhodnou o jejím zpeněžení. Insolvenční správce zpravidla prodá nemovitost v dražbě anebo přímému zájemci.

• o návrhu na oddlužení (o způsobu oddlužení) věřitelé hlasují; právo hlasovat mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svoji pohledávku (zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, v němž jsou jejich pohledávky nezajištěny; dále nemají právo hlasovat dlužníkovy osoby blízké a osoby tvořící s dlužníkem koncern)

• na základě výsledku hlasování schválí soud způsob oddlužení (může ale rozhodnout i o řešení konkurzem)

• v případě, že soud vydá usnesení, že oddlužení schvaluje, jsou jím vázáni dlužník i věřitelé (a to i ti, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali)

• po zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky oddlužení → dlužník opět nabývá dispoziční oprávnění, ale s některými omezeními (nedisponuje majetkem, který má být zpeněžen, ani s majetkem, který slouží k zajištění pohledávek); výkon exekuce nemá vliv na dlužníkovu povinnost plnit podle rozhodnutí o schválení oddlužení

• jestliže dlužník řádně a včas splnil povinnosti vyplývající z oddlužení, soud jej svým rozhodnutím osvobodí od placení neuspokojených částí pohledávek zahrnutých do oddlužení → následně je možné přiznané osvobození odejmout, vyjdou-li dodatečně najevo skutečnosti o podvodných jednáních nebo poskytování jednostranných výhod

Veškeré údaje o insolvenčních řízeních jsou k dispozici ve veřejném insolvenčním rejstříku, který je dostupný na portálu www.justice.cz. Pro vyhledávání je nutné zadat alespoň příjmení nebo obchodní firmu insolvenčního dlužníka.