Dědictví dluhů

Vyplatíme dluhy váznoucí na zděděné nemovitosti, Vyplatíme exekuce. Oddlužíme zděděnou nemovitost.

Dědictví a dluhy

Lidé dědí po svých zemřelých příbuzných stále častěji dluhy, o kterých neměli ani tušení. Během dědického řízení zjišťují, že na nemovitostech zemřelého váznou zástavní práva a exekuce a jsou překvapeni, že jejich příbuzný neplatil svoje závazky a půjčoval si peníze u bankovních i nebankovních společností nebo soukromých osob. A co hůře, dluhy po zemřelých mohou nově spolykat vlastní majetek dědice, nikoliv jen hodnotu samotného dědictví. Lidé se domnívají, že za dluhy zemřelého odpovídá dědic jen do výše majetku dědictví. S novým občanským zákoníkem ale za závazky zemřelého odpovídá dědic i svým veškerým majetkem.

Odmítnutí dědictví není vždy nutné

Každý dědic má právo dědictví odmítnout jako celek. V tom případě neodpovídá za dluhy zemřelého příbuzného a odmítnutí dědictví je v praxi využíváno hlavně v případech, kdy dědictví je předluženo. Pokud jsou dluhy zemřelého nižší než cena majetku (například nemovitosti), je pro dědice výhodnější dědictví přijmout a zadluženou nemovitost prodat. Prodej zadlužené nemovitosti není úplně jednoduchý, protože potřebujete najít silného investora s penězi v hotovosti, který všechny dlužné částky za zemřelého zaplatí. Obraťte se na nás, poradíme vám, jak na to.

Výkup nemovitostí z dědictví

Pokud dědíte nebo jste již zdědili nemovitost, na které váznou dluhy nebo exekuce vašeho příbuzného, zavolejte nám a požádejte o nezávaznou konzultaci. Zadluženou nemovitost od vás koupíme za nejvyšší možnou cenu, všechny dluhy a exekuce zaplatíme a zbytek peněz vám vyplatíme.

Dědické právo – obecně

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele a je právem na pozůstalost nebo poměrnou část z ní. Pozůstalost tvoří veškeré jmění zůstavitele (zemřelého) k okamžiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce (dědice). Pozůstalost je tedy širším pojmem než pojem dědictví. Dědictvím se rozumí ta část z pozůstalosti, která skutečně přejde na zůstavitelovy dědice. Zůstavitelem může být pouze člověk, jehož majetek má být v okamžiku jeho smrti předmětem řízení o pozůstalosti. Dědicem může být nejen člověk, ale i osoba právnická, vznikla-li do jednoho roku od smrti zůstavitele. Za dědice je považována osoba, na níž má po zůstavitelově smrti přejít pozůstalost jako celek nebo podíl na ní, a to bez ohledu na to, z jakého právního titulu se tak stane (zda z dědické smlouvy, ze závěti či ze zákona).

K vyřízení pozůstalosti je pověřen notář jako soudní komisař, přičemž tento je přidělen soudem na základě předem stanoveného rozvrhu, a to z důvodu nestrannosti a objektivity soudního rozhodování. Notáře si tedy není možné jakkoliv vybírat. Řízení o pozůstalosti se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který soudu zašle matrika. V řízení o pozůstalosti notář jako první kontaktuje dědice, přičemž většinou to bývá osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele.

Kdo zaplatí dluhy po zemřelém

Platná právní úprava dědictví obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, je založena na tzv. zásadě univerzální sukcese. Tato zásada spočívá v tom, že dědic vstupuje do práv a povinností zůstavitele (zemřelého) v celém rozsahu. To znamená, že za situace, kdy dědic dědictví nabyde, vstoupí tak do práv a povinností zůstavitele a je zásadně povinen uhradit všechny dluhy zůstavitele v plném rozsahu, ledaže v řízení o pozůstalosti řádně a včas uplatní tzv. výhradu soupisu. Výhrada soupisu pozůstalosti bude podrobně rozebrána dále.

Vyloučení dědice z dědického práva

V zásadě je možné, aby byl dědic vyloučen z dědického práva následujícími možnými způsoby, přičemž některé z uvedených způsobů vyloučení dědice z dědického práva jsou na základě samotné vůle dědice a další bez jeho vůle. Těmito způsoby jsou: dědická nezpůsobilost, zřeknutí se dědického práva, odmítnutí dědictví, vzdání se dědictví, vydědění dědice a konečně zcizení dědictví.

Dědická nezpůsobilost – z dědického práva je vyloučen:

• Ten kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi.

• Ten, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli (zatajení, zfalšování, přepsání, zničení závěti, apod.).

• Jako zákonný dědic manžel, který se dopustil vůči zůstaviteli činu naplňujícího znaky domácího násilí a současně byl podán z tohoto důvodu před smrtí zůstavitele návrh na rozvod manželství.

• V případě dědění ze zákona rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji zneužíval nebo její výkon zanedbával.

Zřeknutí se dědického práva - jedná se o novou možnost, která byla zavedena do našeho právního řádu novým občanským zákoníkem od 1. 1. 2014. Tato možnost spočívá v tom, že zůstavitel uzavře s dědicem ještě za života zůstavitele smlouvu o zřeknutí se dědického práva, na základě které dojde k vyloučení tohoto dědice z dědického práva. Tato smlouva však musí mít formu veřejné listiny – notářského zápisu. Zřeknutí se dědictví se v praxi může uplatnit mimo jiné v případech, kdy zůstavitel je zadlužen, tj. jeho potenciální dědic o nabytí dědictví nebude mít zájem.

Odmítnutí dědictví – dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout. Pokud dědic dědictví odmítne, hledí se na něj jako by dědictví nikdy nenabyl. Dědictví se odmítá výslovným prohlášením vůči notáři. Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl notářem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. V případě závažných důvodů může notář lhůtu přiměřeně prodloužit. Odmítnout dědictví lze pouze jako celek, nelze učinit prohlášení o odmítnutí jen části dědictví, neboť takové prohlášení by bylo neplatné. Pokud jednou dědic dědictví odmítne, nemůže se později rozhodnout, že dědictví příjme. V případě, že dědic dědictví odmítne, hledí se na něj jako by nikdy nebyl dědicem a tím pádem neodpovídá za jakékoliv dluhy zůstavitele. Institut odmítnutí dědictví se tedy v praxi použije zejména v případech, kdy dědictví bude předluženo, jakož i v případech, kdy dědic nestojí o nabytí pozůstalosti a řešení s tím souvisejících povinností.

Vzdání se dědictví – opět se jedná o novou možnost zavedenou do našeho právního řádu novým občanským zákoníkem od 1. 1. 2014. Dědic, který dědictví neodmítl, se může v řízení před soudem v řízení o dědictví vzdát svého dědictví ve prospěch druhého dědice. Oproti tomu odmítnout dědictví nelze ve prospěch jiné osoby. Dědic, který se dědictví vzdal a dědic, který dědictví nabývá, jsou však věřitelům za dluhy zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně, tzv. že věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho část po obou nebo jen po některém z nich - po kterémkoliv z nich.

Vydědění dědice – zůstavitel může za svého života v tzv. prohlášení o vydědění vydědit nepominutelného dědice (kterými jsou děti zůstavitele, a pokud ty nedědí, pak jejich potomci). Pokud zůstavitel nepominutelné dědice vydědí, ti poté nemají právo na svůj povinný díl z dědictví. Do listiny o vydědění je však třeba uvést alespoň jeden ze čtyř zákonných důvodů pro vydědění. Tyto důvody jsou uvedeny v ust. § 1646 odst. 1 občanského zákoníku.

Zcizení dědictví - opět se jedná o novou možnost zavedenou do našeho právního řádu novým občanským zákoníkem od 1. 1. 2014. Zcizení dědictví spočívá v tom, že dědic po smrti zůstavitele své dědické právo úplatně či bezúplatně převede na jinou osobu. Nabyvatel tímto vstoupí do práv a povinností náležejících k pozůstalosti. Zcizit dědictví může dědic tímto způsobem kdykoliv v době od smrti zůstavitele až do nabytí dědictví. Zcizení dědictví je třeba provést formou veřejné listiny – notářského zápisu. Nabyvatel i zcizitel dědictví jsou však věřitelům za dluhy zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně, tzv. že věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho část po obou nebo jen po některém z nich. Tento institut se bude používat v praxi v případě, kdy dědic nebude chtít čekat na skončení řízení o pozůstalosti.

Dědické tituly

Současný právní řád upravuje tři dědické tituly. Dědit je tedy možné na základě dědické smlouvy, závěti nebo zákona.

Dědic ustanovený dědickou smlouvou má nejsilnější postavení, neboť má přednost jak před dědicem ze závěti, tak i před dědicem ze zákona. Druhým nejsilnějším dědickým titulem je závět – poslední vůle zůstavitele. Zůstavitel je omezen ve své vůli, jak bude naloženo s pozůstalostí, jen právy tzv. nepominutelných dědiců (kterými jsou děti zůstavitele, a pokud ty nedědí, pak jejich potomci), ty je však možné za zákonem stanovených podmínek vydědit (viz výše). Pokud nedojde k dědické posloupnosti na základě dědické smlouvy nebo závěti, dojde k zákonné dědické posloupnosti. Občanský zákoník stanovuje šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí zůstavitelův manžel a děti (není-li jich, pak jejich potomci). Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadne dědictví státu jako tzv. odúmrť, přičemž na stát se hledí jako na zákonného dědice. Stát však nemá právo odmítnout dědictví, avšak mu náleží, stejně jako ostatním dědicům, výhrada soupisu pozůstalosti (viz dále).

Přechod pozůstalosti na dědice, dluhy v dědictví

Jak již bylo uvedeno, platná právní úprava dědictví obsažená v občanském zákoníku je založena na tzv. zásadě univerzální sukcese. Tato zásada spočívá v tom, že dědic vstupuje do práv a povinností zůstavitele v celém rozsahu. To znamená, že za situace, kdy dědic dědictví nabyde, vstoupí tak do práv a povinností zůstavitele, tj. nabyde majetek (práva), ale současně je povinen uhradit všechny dluhy zůstavitele v plném rozsahu, ledaže v řízení o pozůstalosti řádně a včas uplatní tzv. výhradu soupisu pozůstalosti.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Jsou v zásadě dvě možnosti, jak se vyhnout povinnosti k úhradě dluhů zůstavitele nad rámec nabytého dědictví. První možností je dědictví jako celek odmítnout (viz výše – odmítnutí dědictví), avšak v tomto případě se na dědice hledí jako by dědictví nikdy nenabyl. Odmítnuvší dědic tedy nenabyde pasiva dědictví (závazky), zároveň však ani žádná aktiva dědictví (majetek). Druhým a mírnějším způsobem, jak se vyhnout úhradě dluhů zůstavitele nad rámec nabytého dědictví je tzv. vyhrazení si soupisu pozůstalosti.

Námitka výhrady soupisu je námitkou dědice, kterou uplatňuje v řízení o pozůstalosti u soudu (respektive u notáře, jakožto soudního komisaře). Právo uplatnit výhradu soupisu má každý dědic, přičemž každý dědic tuto výhradu uplatňuje sám za sebe a nesmí k ní připojit jakékoliv podmínky. Notář je povinen dědice při řízení o pozůstalosti vyrozumět o tom, že mají právo uplatnit výhradu soupisu a zároveň o tom, jaké jsou právní následky toho, když výhradu neuplatní. Výhrada soupisu se uplatňuje podáním učiněným písemně nebo ústně do protokolu před notářem.

Právní účinky uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti

Právní účinky výhrady soupisu pozůstalosti nastávají jen v případě, jestliže řízení o pozůstalosti skončí potvrzením o nabytí dědictví, tedy vydáním usnesením o dědictví.

Uplatní-li dědic výhradu soupisu řádně a včas, způsobí to omezení rozsahu, v jakém bude po skončení řízení o pozůstalosti povinen platit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti. Dědic, který uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti, není povinen hradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti v plném rozsahu, ale pouze do výše ceny jím nabytého dědictví, tj. do výše nabytých aktiv (majetku).

Pokud tedy dědic uplatní výhradu soupisu pozůstalosti, sděluje tím soudu (notáři), že nehodlá hradit všechny dluhy zůstavitele a pasiva pozůstalosti v plném rozsahu, ale jen do ceny nabytého dědictví (tzn. ceny jeho dědického podílu). Z toho plyne, že možnosti věřitelů vůči dědici, který uplatnil výhradu soupisu, jsou tímto omezené, neboť věřitel může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

Skutečnost, že dědic uplatnil nebo neuplatnil výhradu soupisu, notář uvede v usnesení o dědictví.

Právní účinky neuplatnění výhrady soupisu pozůstalosti

Pokud dědic neuplatní výhradu soupisu pozůstalosti, odpovídá za dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Pokud neuplatní výhradu soupisu více dědiců, odpovídají za dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

Zrušení účinku výhrady soupisu pozůstalosti

Zrušením účinku výhrady soupisu pozůstalosti nastává stejný právní stav, jako kdyby dědic výhradu soupisu vůbec neuplatnil. Dědic poté odpovídá za dluhy zůstavitele a jiná pasiva pozůstalosti v plném rozsahu. Mezi důvody zrušení účinků výhrady soupisu patří plná správa pozůstalosti a zatajení pozůstalostního majetku. V těchto případech tedy uplatnění výhrady pozůstalosti nebude mít dědicem očekávané výhody.

Plná správa pozůstalosti

Ten kdo spravuje pozůstalost (dědic nebo správce pozůstalosti) vykonává v souladu se zákonem po dobu řízení o pozůstalosti pouze tzv. prostou správu pozůstalosti, tzn. nakládá s majetkem patřícím do pozůstalosti jen v zájmu jeho zachování a jen v případě nutnosti. Za situace, kdy dědic začne s majetkem zůstavitele po dobu řízení o pozůstalosti nakládat plnou správou, tzn., začne-li s majetkem zůstavitele činit cokoliv, co on sám pokládá za vhodné a užitečné a provádí s majetkem nejen to, co je nutné pro jeho zachování, ale i to, co může vést k rozmnožení majetku a uplatnění v jeho zájmu, ruší se tím účinky výhrady soupisu od počátku. Zákon v tomto případě předpokládá, že dědic, který začal zacházet s majetkem náležejícím doposud do pozůstalosti jako se svým majetkem, nemá zájem požívat výhod spojených s výhradou soupisu a za dluhy zůstavitele tak ručí neomezeně.

Zatajení pozůstalostního majetku

Zatajení pozůstalostního majetku je dalším důvodem zrušení účinků výhrady soupisu, neboť pokud dědic zatají majetek patřící do pozůstalosti a způsobí tím, že v řízení o pozůstalosti nevyjde najevo veškerý majetek, který má být součástí pozůstalosti, ruší se tím výhrada soupisu, a to s účinky od počátku. Ke zrušení účinků výhrady soupisu postačuje, aby seznam pozůstalostního majetku nebo společné prohlášení o pozůstalostním majetku, byť i jen z nedbalosti, neodpovídaly skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném. Pokud by však bylo prokázáno, že dědici neúplnost nezavinili ani z nedbalosti, zůstávají příznivé účinky výhrady soupisu zachovány. Zákon tímto ustanovením stanovuje nad dědici jakousi sankci za zamlčování majetku patřícího do pozůstalosti.

Soupis pozůstalosti

Účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Soupis pozůstalosti provádí soud (notář jakožto soudní komisař) a náklady na toto pořízení se hradí z pozůstalosti a jdou k tíži dědiců podle jejich dědických podílů. Jměním se obecně chápou aktiva a současně i pasiva vázající se k určitému subjektu. Při soupisu pozůstalosti však soud provádí pouze a jen soupis aktiv pozůstalost, nikoli jejich oceňování. Soupis pozůstalosti lze zpravidla nahradit seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a který potvrdí všichni dědici, nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.

Projednání pozůstalosti

Poté, co je zjištěn okruh dědiců, kteří byli poučeni o svých dědických právech, právu odmítnout dědictví a dědictví neodmítli, soud přistoupí ke zjišťování rozsahu pozůstalostního jmění. Pozůstalostní jmění sestává jednak z aktiv (majetku) a jednak z pasiv (dluhů) pozůstalosti. Je důležité v zájmu právní jistoty, aby v řízení o pozůstalosti byl projednán veškerý zůstavitelův majetek a současně i veškeré zůstavitelovy dluhy. Řízení o pozůstalosti je však založeno na zásadě oficiality a notář je vázán tzv. zásadou vyšetřovací, podle které je povinen postupovat v řízení o pozůstalosti tak, aby byl zjištěn skutečný rozsah pozůstalosti, přičemž není omezen tím, co uvádějí účastníci (dědici).

Zjišťování aktiv pozůstalosti

Aktiva pozůstalosti notář zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. V rámci zásady vyšetřování (viz výše) notář zjišťuje některé skutečnosti potřebné pro rozhodnutí sám. Takovými skutečnostmi jsou beze sporu i informace o zůstavitelově majetku. Notář tedy nejprve sám v rámci tzv. předběžného šetření opatřuje informace, které považuje za nutné zjistit. Následně tato svá zjištění projednává s dědici. Majetek zůstavitele a další aktiva pozůstalosti notář zjišťuje zejména z veřejných či neveřejných seznamů nebo systémů vedených podle zvláštních právních předpisů, v nichž je evidován majetek zůstavitele, např. Katastr nemovitostí, Centrální depozitář cenných papírů, Registr vozidel, Rejstřík ochranných známek, Patentový rejstřík, Centrální registr zbraní, Obchodní rejstřík, nebo ze sdělení dalších osob, např. bank, pojišťoven atd. Notář činí i další dotazy podle potřeby, pokud z dosavadních šetření nebo z informací dědiců vyplývá, že zůstavitel mohl vlastnit i jiný majetek.

Po provedení těchto šetření notář nařídí jednání (tj. osobní setkání), na které obešle - pozve všechny účastníky řízení o pozůstalosti, a na kterém je provedeno zjištění aktiv pozůstalosti. Seznam aktiv pozůstalosti je následně objasňován se zůstavitelovými dědici.

Zjišťování pasiv pozůstalosti

S ohledem na skutečnost, že předmětem soupisu pozůstalosti i seznamu pozůstalostního majetku, jakož i společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, jsou pouze aktiva pozůstalosti, je soud při zjišťování pasiv pozůstalosti odkázán na vlastní šetření (prověření případných přihlášek věřitelů) a na údaje zjištěné od dědiců. Pasiva zůstavitele mohou být objasňována i dalšími způsoby, například tím, že vyjdou najevo též při soupisu pozůstalosti, zejména pak na základě odpovědí od relevantních bank, ke kterým byl vznesen dotaz na případné zůstavitelovy účty, kdy v rámci odpovědi banka současně sdělí i své případné pohledávky za zůstavitelem (nesplacené úvěry, hypotéky, kreditní karty apod.).

Pasiva pozůstalosti tvoří:

• dluhy zůstavitele, které měl v době své smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt

• náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou pasivem pozůstalosti.

Přihlášení určité pohledávky věřitele do řízení o pozůstalosti ještě automaticky neznamená její zařazení do pasiv pozůstalosti, neboť v rámci nařízeného jednání, při kterém jsou objasňována aktiva, ale i pasiva dědictví, může být dědici například tvrzeno, že uvedený přihlášený dluh věřitele již byl uhrazen za života zůstavitele. Takový dluh poté zařazen do pasiv pozůstalosti nebude, neboť souhlasná skutková tvrzení dědiců jsou v tomto rozhodující, tj. zařazení takového dluhu do pasiv pozůstalosti neodůvodňují. Je pak na věřiteli, aby se se svojí spornou pohledávkou obrátil na soud.

Seznam aktiv a pasiv pozůstalosti

Poté, co notář zjistí dle výše uvedeného aktiva a pasiva pozůstalosti, sestaví seznam aktiv a pasiv pozůstalosti. Aby mohla být určena čistá hodnota pozůstalosti, vyvstává v tuto chvíli potřeba ocenění majetku a dalších aktiv pozůstalosti, která jsou součástí seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti.

Ocenění pozůstalostního majetku

K ocenění aktiv pozůstalosti může dojít těmito způsoby:

• ocenění na základě společného prohlášení dědiců

• ocenění správcem pozůstalosti

• ocenění znaleckým posudkem

Je třeba, aby byla zjištěna obvyklá cena oceňovaného majetku, přičemž obvyklou cenou se rozumí cena, za jakou je možné pořídit obdobný předmět v daném místě a čase. Nejčastějším způsobem, kterým dochází k oceňování majetku náležejícího do pozůstalosti, je ocenění na základě společného prohlášení dědiců. Tento způsob se využívá nejčastěji, neboť jeho výhodou je jeho beznákladovost. Často však dochází k situaci, kdy dědicové záměrně a hluboce podhodnocují majetek patřící do pozůstalosti, a uvádí tak daleko nižší hodnotu majetku, než jaká je jeho hodnota ve skutečnosti. Notář tak v rámci zásady oficiality není povinen bezmyšlenkovitě přebírat tvrzení dědiců ohledně hodnoty majetku a měl by jejich tvrzení ověřovat. Další možností je proto zjištění ceny majetku patřícího do pozůstalosti znaleckým posudkem. Tato možnost se využívá v případech, kdy dědicové vůbec nevědí cenu oceňovaného majetku, nebo se na ní nemůžou společně shodnout, anebo za výše zmíněné situace, kdy dědicové uvedou značně nereálnou cenu majetku, ze které v řízení o pozůstalosti není možné vycházet. Notář také sám zjišťuje cenu pozůstalostního majetku např. v případě účtů nebo vkladních knížek, kdy součástí dotazu vůči peněžnímu ústavu je i dotaz na zůstatek na účtu ke dni zůstavitelovy smrti. Pro ocenění pozůstalostního majetku je rozhodující stav v době smrti zůstavitele.

K ocenění pasiv pozůstalosti dochází těmito způsoby:

• ocenění na základě společného prohlášení dědiců

• ocenění správcem pozůstalosti

• ocenění znaleckým posudkem

U určování výše pasiv soud postupuje zpravidla obdobně jako u určování výše aktiv. Je opět možné, aby soud sám ověřoval výši pasiv, a to zpravidla dotazem vůči konkrétnímu věřiteli.

Stanovení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výše dluhů a jiných pozůstalostních pasiv a čistá hodnota pozůstalosti

Notář následně na základě seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti a jejich ocenění stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, případně výši jejího předlužení.

Určení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti má vliv na odměnu notáře, která bude notáři – soudnímu komisaři při skončení řízení o pozůstalosti určena a zaplacena.

Čistou hodnotou pozůstalosti se rozumí hodnota pozůstalosti po odečtení všech pasiv pozůstalosti. O předlužené dědictví se jedná v případě, kdy výše pasiv pozůstalosti převyšuje výši aktiv pozůstalosti, tedy dědictví je tzv. předlužené. Notář v tomto případě stanoví výši předlužení pozůstalosti.

Přechod dluhů na dědice, dědění dluhů

Na dědice zůstavitele přecházejí dluhy zůstavitele bez ohledu na to, zda je byl zůstavitel zavázán splnit sám, nebo zda byl dlužníkem společně s jinými osobami. Dědicové poté za dluhy odpovídají v plném rozsahu nebo jen do výše ceny nabytého dědictví, v případě kdy uplatnili řádně a včas výhradu soupisu a nedošlo k jejímu následnému zrušení (viz výše).

Pro přechod dluhů na dědice není významné, zda se některý z dluhů v řízení o pozůstalosti stal sporným, neboť i když se ke sporným dluhům v řízení o pozůstalosti a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (nejsou zařazeny do seznamu pasiv pozůstalosti), přecházejí na dědice, pokud se později ukáže, že jde skutečně o dluhy zůstavitele. Kdyby při vypořádání pozůstalosti došlo k přidělení některého dluhu zůstavitele jen některému dědici (tj. konkrétní dluh by zdědil jeden z dědiců), nedotýká se to právního postavení věřitele, který může požadovat uspokojení tohoto dluhu po všech dědicích. Dědici jsou tedy zavázáni za dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

Dědici jsou povinni hradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti až poté, co jim bude potvrzeno nabytí dědictví pravomocným usnesením soudu (vydaným notářem) o dědictví. Až do skončení řízení o pozůstalosti mohou věřitelé vymáhat své pohledávky jen po osobě, která spravuje pozůstalost, a požadovat uspokojení pouze z majetku, který patří do pozůstalosti, nikoliv z majetku dědiců.

Dědictví a exekuce

Pokud bylo vedeno proti zůstaviteli před jeho smrtí exekuční řízení, kdy v průběhu tohoto exekučního řízení povinný (zůstavitel) zemřel, exekuční řízení se nepřerušuje a na místo zůstavitele vstupuje neodmítnuvší dědic, který právoplatně nabyl dědictví. Dědic však vstupuje na místo zůstavitele jen tehdy, jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost z exekučního titulu, tj. že dědic zdědil uvedený dluh zůstavitele. Přechod takové povinnosti lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Po právní moci usnesení o dědictví tedy soudní exekutor vydá usnesení o procesním nástupnictví a pokračuje v provádění exekuce proti dědicovi zůstavitele.

Nemovitosti zatížené zástavními právy

Pokud jsou součástí pozůstalosti nemovitosti, které jsou zatíženy zástavními právy, zůstávají tyto zástavní práva na nemovitostech i po skončení řízení o pozůstalosti a do povinností zůstavitele vstupují plně jeho právní nástupci, tedy dědici dle výše uvedených obecných pravidel odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele. Poté je tedy na dědicích, aby se po skončení řízení o pozůstalosti se zajištěnými věřiteli vypořádali, tj. uhradili dluh a usilovali o výmaz zástavního práva.

V samotném řízení o pozůstalosti se tedy zástavní práva na nemovitostech nikterak nevypořádávají, pouze se dluhy zajištěné těmito zástavními právy zařazují do pasiv pozůstalosti, tedy přecházejí na dědice.

Dědic v insolvenci nebo v exekuci

O specifický případ může jít ve chvíli, pokud je dědic v insolvenci nebo je proti němu vedeno exekuční řízení.

Dědic v insolvenci

Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. Tato pravidla platí i v rámci řízení o pozůstalosti u dědice, který je v insolvenci, přičemž dle insolvenčního zákona může takový dědic odmítnout dědictví pouze se souhlasem insolvenčního správce. Podobně se vyžaduje souhlas insolvenčního správce k platnosti dohody o vypořádání dědictví, pokud na základě takové dohody dědic nabude méně, než činí jeho nárok.

Insolvence u dědice – fyzické osoby může mít formu oddlužení nebo konkurzu.

Dědic, u kterého je schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře

Dědic, u kterého je schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, je povinen všechny mimořádné příjmy a aktiva získané z dědictví použít na mimořádné splátky nad rámec splátkového kalendáře. Takový dědic je povinen získat souhlas insolvenčního správce s odmítnutím dědictví, popř. s uzavřením dědické dohody. Totéž platí pro vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice.

K tomu, aby dědic mohl platně odmítnout dědictví, potřebuje po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře souhlas insolvenčního správce. Odmítnutí dědictví učiněné dědicem bez souhlasu insolvenčního správce je ze zákona neplatným právním jednáním. Ostatní dědické dohody, tj. dohody, které výši dědického podílu dědice nesnižují, povinnému odsouhlasení insolvenčním správcem nepodléhají.

Pokud dědic se souhlasem insolvenčního správce dědictví neodmítne, resp. odmítne dědictví neplatně v případě, kdy k tomu neudělí insolvenční správce souhlas, má se za to, že uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti, a tedy odpovídá věřitelům zůstavitele za dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví, a to společně a nerozdílně s ostatními dědici. U takových dědiců je tedy uplatněna výhrada soupisu pozůstalosti ze zákona, aniž by ji takový dědic musel uplatňovat sám.

Dědic, u kterého je prohlášen konkurs

Řízení o pozůstalosti probíhá i po prohlášení konkursu na majetek dědice, neboť se prohlášením konkursu toto řízení nepřerušuje. Účastníkem řízení zůstává i nadále dlužník - dědic.

Dědic nesmí po prohlášení konkursu odmítnout přijetí dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, takové jednání by bylo neplatné. Totéž platí, jestliže dědic uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Děje se tak v zájmu nezkracování majetkové podstaty dlužníka, tj. v zájmu jeho věřitelů. Ostatní dědické dohody, tj. dohody, které výši dědického podílu dlužníka nesnižují, povinnému odsouhlasení insolvenčním správcem nepodléhají.

Dědic v exekuci

Zahájením exekuce nastává vůči povinnému tzv. generální inhibitorium, jehož účinky spočívají v tom, že povinný nesmí ode dne doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je relativně neplatný. Tzn., že takový právní úkon se považuje za platný, pokud se jeho neplatnosti nedovolá v soudním řízení exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Účinky generálního inhibitoria končí spolu se skončením exekuce.

S ohledem na shora uvedené generální inhibitorium nesmí dědic, proti kterému je vedeno exekuční řízení odmítnout dědictví, či uzavřít dohodu o vypořádání dědictví, pokud by tím získal méně, než činí jeho nárok na pozůstalost. Pokud by však tak i přesto učinil, bude se jednání takového dědice považovat za platné, pokud se jeho neplatnosti nedovolá exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel.

Společné jmění manželů v řízení o pozůstalosti

Smrt jednoho z manželů je zákonným důvodem pro zánik manželství. V důsledku zániku manželství zaniká i společné jmění manželů, které je nutné následně vypořádat.

Společné jmění manželů však není potřeba vypořádat při následujících případech:

• ve společném jmění manželů není žádný majetek

• manželé měli smluvený režim oddělených jmění

• soud společné jmění manželů již zrušil

• společné jmění manželů zaniklo během trvání manželství

Pokud se nejedná o některý ze shora uvedených případů, vypořádává se společné jmění manželů v rámci řízení o pozůstalosti. Nejprve je notářem zjišťováno, zda bylo společné jmění manželů nějakým způsobem modifikováno. Toto zjišťování provádí notář z úřední povinnosti dotazem do Evidence listin o manželském majetkovém režimu, který vede Notářská komora České republiky. V této evidenci jsou evidovány jak smlouvy o manželském majetkovém režimu, tak i rozhodnutí soudu o jeho změnách.

Nejdříve notář zjišťuje aktiva a pasiva společného jmění manželů. Při zjišťování aktiv a pasiv společného jmění manželů notář postupuje obdobně jako u zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti, tedy jednak z úřední povinnosti (dotaz na KN, Registr vozidel, Depozitář cenných papírů, atd.) a jednak zejména výslechem pozůstalého manžela. Na základě šetření provedených notářem a na základě souhlasných tvrzení účastníků řízení notář vytvoří seznam společného jmění manželů. Tento seznam je tvořen aktivy a pasivy společného jmění manželů. Do seznamu společného jmění manželů jsou zařazena jen ta aktiva a pasiva, na kterých se shodnou dědici s pozůstalým manželem.

Po provedení seznamu společného jmění manželů notář přistoupí k ocenění majetku patřícího do společného jmění manželů. Opět se jedná o obdobný postup notáře jako u oceňování seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti, přičemž k ocenění dochází zejména na základě společného prohlášení dědiců a pozůstalého manžela, správcem pozůstalosti nebo znaleckým posudkem.

Jakmile je vytvořen oceněný seznam společného jmění manželů, přistoupí notář k vypořádání společného jmění manželů.

K vypořádání může dojít v zásadě dvěma způsoby:

• dohodou mezi dědici a pozůstalým manželem

• autoritativním rozhodnutím soudu (notáře) v rámci řízení o pozůstalosti

Dědici se s pozůstalým manželem mohou především na vypořádání společného jmění manželů dohodnout. Nejprve je však nutné, aby byl znám okruh zůstavitelových dědiců. Dohodu o vypořádání společného jmění manželů uzavírají na jedné straně dědici a na druhé straně pozůstalý manžel. Obsahem dohody je rozdělení majetku náležejícího do společného jmění manželů zůstavitele a pozůstalého manžela, který je uveden v seznamu aktiv a pasiv společného jmění manželů, na část, která připadne do dědictví, a část, která zůstane pozůstalému manželovi. Při uzavírání takové dohody jsou dědici a pozůstalý manžel v zásadě omezeni pouze zákonnými omezeními a pokyny, které udělil ohledně svého majetku zůstavitel ještě za svého života.

V případě, že nedojde k dohodě mezi dědici a pozůstalým manželem o vypořádáním společného jmění manželů nebo k takové dohodě dojde, avšak není notářem schválena, dojde k vypořádání společného jmění manželů autoritativním rozhodnutím soudu (notáře). Notář poté společné jmění manželů vypořádává podle majetkového režimu, který mezi manželi existoval, podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil a podle zákonných pravidel.

Nakonec notář stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění manželů zůstavitele a pozůstalého manžela a dále schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů nebo určí podle zákonných zásad, jaký majetek ze společného jmění manželů patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění manželů.

Promlčení povinnosti zemřelého dlužníka

Smrt zůstavitele a řízení o pozůstalosti nemají vliv na běh obecné promlčecí doby, neboť smrtí zůstavitele a počátkem řízení o pozůstalosti se promlčecí doba nestaví ani nepřerušuje. Nový občanský zákoník od 1. 1. 2014 však zavedl jistou ochranu věřitelů v těchto případech spočívající v tom, že promlčecí doba k uplatnění práva věřitele u příslušného soudu skončí nejdříve uplynutým šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno – tedy pravomocným usnesením o nabytí dědictví. Pokud se právo věřitele promlčí do smrti zůstavitele, pohledávka je promlčena a prodloužení lhůty není možné. Pokud dlužník zemře během běhu promlčecí lhůty a tato promlčecí doba uplyne v průběhu dědického řízení, přiznává zákon věřiteli dodatečnou šestiměsíční promlčecí lhůtu, která začíná běžet ode dne následujícího po dni, ve kterém bylo dědicům pravomocně potvrzeno dědictví.

Dědictví a daně

Daň dědická je od roku 2013 zrušena. Majetek bezúplatně nabytý dědictvím je předmětem daně z příjmů, dědic je ale od daně osvobozen. Dědictví není nutné zanášet ani do daňového přiznání k dani z příjmů.

Na konci dědického řízení je však třeba uhradit odměnu notáři v dědickém řízení. Odměna notáře je stanovena vyhláškou (tzv. notářským tarifem) a vypočítává se procentuálně z ceny zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o pozůstalosti.

Lhůty pro vyřízení dědictví

Ze zákona neexistují žádné lhůty, které by stanovovaly, do kdy musí být dědické řízení notářem vyřízeno, či do kdy musí být jednotlivé úkony provedeny. Tato doba závisí na různých okolnostech, jako jsou např. šíře okruhu dědiců, rozsáhlost majetku, atd. Pokud by však v řízení o pozůstalosti docházelo k neodůvodněným průtahům, může dědic podat předsedovi příslušného soudu stížnost na zbytečné průtahy v řízení.

Výkup nemovitostí z dědictví

Pokud dědíte nebo jste již zdědili nemovitost, na které váznou dluhy nebo exekuce vašeho příbuzného, zavolejte nám a požádejte o nezávaznou konzultaci. Zadluženou nemovitost od vás koupíme za nejvyšší možnou cenu, všechny dluhy a exekuce zaplatíme a zbytek peněz vám vyplatíme.